Sněmovní levice je po vyslovení nedůvěry vládě na koni. Rudooranžoví ztrácejí veškeré zábrany. Ke koalici se chovají jako okupanti k obsazenému území. Mám na mysli včerejší cenzorsko-autoritářské praktiky pana Zaorálka.
Vše začalo poměrně nevinně, pokud se tak ovšem dá nazvat vystoupení Davida Ratha, ve kterém například řekl, že část novinářské obce je trošku chabšího ducha. Obvinil vládu ze zneužívání tajných služeb a hrubě urazil vládu a přímo jmenovitě některé její členy. Doslova řekl: „Já si myslím, že vláda Mirka Topolánka se snaživou pomocí pánů Langerů, Bendlů a dalších tady zavádí skutečně poměry, které byly běžné v normalizačním Československu.“ A zejména pak: „To není demokratická vláda.“ Na toto vystoupení reagoval ministr vnitra Ivan Langer, který sdělil: „Ono by se dalo reagovat velmi jednoduše: Hoďte na toho blázna síť.“ V ten moment byl přerušen předsedajícím místopředsedou Lubomírem Zaorálkem, který na něj začal hystericky, jak je ostatně jeho dobrým zvykem, řvát, že nemá napadat jiné poslance. K tomu si dovolím dvě tzv. faktické:
1) Napadání ve sněmovně je poměrně běžné, samotný projev Davida Ratha nebyl ničím jiným než sérií urážek a dalších výpadů.
2) Ivan Langer neoznačil Davida Ratha za blázna, přesto mu nebylo umožněno pokračovat.
Přestřelka mezi pány Zaorálkem a Langerem, pak pokračovala a skončila vskutku nehorázně. Zaorálek opět hystericky (je to fakt dobrý herec) vyzýval Ivana Langera, který se Zaorálka tázal, kde byl, když mluvil David Rath, aby si šel sednout. Když Langer setrvával u pultu, Zaorálek mu vypnul mikrofon a vyhlásil 15 minutovou přestávku. O účinkujících si můžeme myslet cokoli, není to totiž podstatné, podstatná je arogance pana Zaorálka, který poslancům vypíná mikrofon a tím de facto cenzuruje jejich vystoupení. Podstatné je, že pan Zaorálek aplikuje zcela vědomě a bezostyšně dvojí metr, když říká, že opozice má větší právo na tvrdší výrazy než vládní koalice. Podstatné je, že předsedající schůze, který se má chovat neutrálně a nikoli politicky, se hrubě politicky zachoval. Podstatné, je že předsedající odebírá řečníkovi slovo, protože se mu nelíbí, co říká. Podstatné zkrátka jsou bolševické manýry pana Zaorálka. Smutné na celé věci pak je, že pan Zaorálek patřil k vedoucím představitelům Občanského fóra v Ostravě. Od té doby však urazil velký kus cesty. Byl to totiž právě on, kdo tlačil na ostravského primátora, sociálního demokrata Petra Kajnara, aby uzavřel radniční koalici s komunisty. A byl to on, kdo spolu s Jaroslavem Palasem vyjednal koalici mezi ČSSD a KSČM na krajské úrovni.
Doufám, že bolševické manýry jsou (zatím) doménou pana Zaorálka a nikoli celé ČSSD.
